Přechod hřebene Baiului
Délka trasy: 53 km
Nejvyšší vrchol: Neamţului (1923 m. n. m.)
Start - cíl: Săcele - Posada (nebo Sinaia)
Počet dní na přechod: 3
Celkem vystoupáno v. metrů: 2450
Celkem sestoupáno v. metrů: 2490
24. srpna 2019
Původně jsme měli letos jet jinam, ale z dopravních důvodů jsme nakonec vybrali přechod dvou hřebenů Baiului a Bucegi. Každý hřeben se dá projít samostatně, ale když už jedete busem 18 hodin do Rumunska, je škoda projít jen jeden hřeben za 3 dny a jet zase domů. V tomto příspěvku popíšu hřeben Baiului samostatně. Byť byl hlavním záměrem cesty hřeben Bucegi, připojil jsem k němu právě hřeben Baiului z několika důvodů. Jednak toho člověk víc projde, oba hřebeny se na sebe dají krásně napojit a jsou si, co se týče návštěvnosti a i vzhledu, naprostým protikladem.
Baiului je turisticky pusté pohoří. Čeho je tu ale hodně? Jezdců na čtyřkolkách, jelikož tu spousta turistických cest vypadá spíše jako polní silnice. Dále tady potkáte hodně bačů. Většina salaší je tady trvale obydlena a to i celými rodinami. Některé salaše vypadaly z dálky větší a vybavenější než můj byt. Bačovství tady zkrátka žije ve velkém. A v neposlední řadě je tady hodně medvědů. Žádného jsme sice nepotkali, ale v některých místech jsme strach opravdu měli. Spolu se sousedním Bucegi se prý jedná o pohoří s největším výskytem medvědů v Rumunsku.
Počasí nám mimořádně přálo a tak jsem se snažil pohoří více prozkoumat, zjistit jak vypadají zaznačené prameny v mapách a zda se tam vůbec nachází a jestli zaznačené přístřešky stále fungují, nebo jsou vůbec přístupné. Veškeré informace naleznete nahoře pod ikonami přístřešku, pramene a mapy.
1. DEN (Săcele - Refugiul Retevoi)
[18, km / 10 h a 30 min chůze i s přestávkami]
Po 18 hodinách přímé jízdy z Brna vystupujeme ve městě Brașov, odkud se městskou dopravou (docela přehledná a levná) dostáváme do centra, kde si dáváme večeři, následně se taxíkem vezeme přímo k ubytování. V Săcele jsme byli ubytování u moc hodné paní, která na nás čekala až do večera. Na dvoře má nové a hezké ubytovací buňky. Navíc se nachází kousek od výchozí trasy. Najdete ji na Bookingu pod názvem Silver Bungalow. A právě odsud ráno vycházíme.
Bereme to trochu obcházkou a jdeme nejprve po žluté značce údolím a až poté po modré nahoru na hřeben. Chtěl jsem se podívat, jak vypadá Cabana silvică Gârcini v mapách značená jako turistický přístřešek. Nic pro turisty tu ale není. Je to barák nějaké lesní správy. Je tam závora a dva chlápci u ní. Tady vás asi jako turisty těžko ubytují. Po cestě potkáváme vesnickou babičku, která nás zastavila a varovala, že do hor jít nemáme, že tam jsou medvědi, přičemž se pantomimou snažila předvést, jak nás žere medvěd. No, jenže teď už by bylo blbé se otočit a vrátit zpátky do Brna, že jo. Takže jdeme dál a napojujeme se na modrou značku, která ale nikde není značená, takže jdeme podle GPS. Brodíme potok, přecházíme louku a vstupujeme do lesa, kde je pořádný stoupák. Je zde hodně popadaných stromů a cesta sama o sobě není dobře značená, takže značení nacházíme jen sporadicky a vyšlapaná cestička se často ztrácí a tak zase jdeme podle GPS. Velmi doporučuji vyjít na hřeben po červené pěkně od začátku, je tam mnohem přehlednější cesta.
Blížíme se nějakému zařízení, kde je oplocená cesta a značená pěšina uhýbá někam pryč. Nemůžeme ji najít a tak obcházíme plot zleva. Za chvíli jsme u pramene nacházející se nedaleko salaše. Voda tu teče do korýtka z pneumatiky a příliš lákavě to nevypadá. Naštěstí asi 10 m nahoru ve svahu je vyšší pramen, ze kterého se dá lépe nabrat čistší voda. Šli jsme moc rychle, u salaše jsme měli končit den, ale je teprve něco po 13. hodině. Salaš je navíc obydlená. Rozhodli jsme se tedy že půjdeme dál a vyzkoušíme turistickou chatku Refugiul Retevoi. Pokračujeme teda po červené cestě asi 5 km dál. V půli cesty přicházíme na jakousi lesní cestu, kde potkáváme místní borůvkáře. Opět nás varují před medvědy a doporučují mít s sebou pistoli. Tu bohužel zrovna u sebe nemáme ale ukazujeme, že máme pepřák, na což se moc důvěřivě nezatvářil. Lesem procházíme opatrně, děláme hluk, občas pískneme na píšťalku. Konečně se před námi objevilo malé jezírko Lacul La Gavan. Sice bylo trochu špinavé a zelené ale značilo, že už nejsme daleko od cíle. Já už jsem tedy šel z posledních sil. Kopec nahoru, kopec dolů a za zatáčkou už vykukuje Refugiul Retevoi. Mříže na oknech a dveřích trochu znejistily, ale naštěstí byly zabezpečeny pouze volným drátem a do chaty se tak dalo volně dostat. To byla úleva. Uvnitř jsem se cítil v bezpečí od medvědů, stan bych se tu asi bál postavit. Je teprve něco po 17. hodině, ale velmi značně se ochladilo. Dělám ještě na jídlo párky a honem do spacáku. Zima je i v chatě.
2. DEN (Refugiul Retevoi - Șaua Băiuțului)
[19,5 km / 9 h chůze i s přestávkami]
Ráno vstáváme v 7, ale moc se nám do toho nechce, protože je hrozná zima. Snídáme, balíme a nabíráme vodu u pramene nad chatou. Vracíme se stejnou cestou zpět k jezírku La Gavan. Od jezírka jsme šli po neznačené cestě na hřeben. Jedná se o velmi podstatnou zkratku, kterou blíže popisuji v sekci MAPY. Celkem pěkná vyježděná 1,5 km dlouhá cesta nás zavedla přímo na hřeben, kde jsme se napojili na již značenou trasu. Konečně se začínají výhledy otevírat. Vidíme před sebou již značnou část hřebene, především vrchol Paltin, ke kterému směřujeme, a který zároveň obcházíme po vrstevnici. Za kopcem si u rozcestí dáváme pauzu a já se zabíhám mrknout na pramen, který by měl být pod vrcholem na červené značce. Spíš než pramen nacházím vývěr ze země. Fotím, dokumentuju a běžím zpátky. Pokračujeme na důležitý bod trasy, nejvyšší pohoří hřebene Vf. Neamțului. Vrchol je mírně špičatý, avšak nijak nevyčnívá nad ostatní. Nenajdete zde ani tradiční ceduli s názvem. Z vrcholu je ale krásný výhled na velkou část hřebene a především na sousední hřeben Bucegi, který se částečně skrývá v mraku.
Následuje celkem poklidná procházka přes vrcholy Paraie, Stevia, Rusu Peak a jiné menší či bezejmenné. Některý vrchol přecházíte celý, jindy jdete jej obcházíte spíše po vrstevnici. Kocháme se pohledy na salaše, které jdou vidět na všech stranách. Nakonec přicházíme k jezeru Orjogoaia. Z dálky ale vidíme, že si u něj dali sraz jezdci na čtyřkolkách a i nějaké auto s velkým počtem lidí. Asi rodinný kemp? Pouštěli si tam jakou lidovou rumunskou hudbu tak nahlas, že jsme ji slyšeli i několik kilometrů daleko. Odradilo nás to od toho, abychom šli k jezeru blíže a raději pokračovali dál po spojovacím hřebeni. Byť mapy ukazují cestu po vrstevnici kolem vrcholu Ceaușoaia, fyzické značky vedly až nahoru. Aspoň jsme měli zase pěkný výhled. Žízeň nás začala dohánět, naštěstí jsme se blížili k místům, kde jsou v mapách udávány dva prameny na cestě pod vrcholem Cazacul. U prvního místa voda nešla nabrat, u druhého byl pěkný malý vodopádek z kterého tekla čistá studená voda. Nabrali jsme zásoby na vaření a na další den. Voda až do sestupu nikde nebude. Netrvalo dlouho a došli jsme do sedla Băiuțului, kde se nacházel krásný plácek pro kemp. Místo je již dost vysoko a tak se medvědů příliš nebojíme. Kolem však po hřebenové cestě projíždí furt nějaké auto nebo čtyřkolka a tak nemáme chvíli klid. Ten nastává až ze západem slunce za hřeben Bucegi. Tedy skoro klid. Z poza vrcholu přichází stádo ovcí přímo k našemu stanu. Kupodivu velmi hodný ovčácký pes a milý bača, který nám daroval sám od sebe kus bryndzy. Loučíme se a zalézáme do stanu.
3. DEN (Șaua Băiuțului - Sinaia)
[15,5 km / 6 h čisté chůze i s přestávkami]
Budíme se s vycházejícím slunkem, ale ještě chvíli čekáme, až stan trochu oschne od rosy. Kávu ani snídani tentokrát nevaříme, aby nám vyšla voda. Balení stanu zabralo dost času a tak vycházíme po 9. hodině. Čeká nás pro mě asi nejhezčí část hřebene. Přecházíme (nebo obcházíme) vrcholy Băiuțu, Baiul Mic, Baiul Mare, Drăgan až k vrcholu Piscul Câinelui. Jedná se o opravdu krásnou procházku po lučnatých a pustých hřebenech. Podle našeho plánu odbočujeme na modrou značku a scházíme po bočním hřebeni dolu do městečka Sinaia. Pokud ale chcete a zvládnete, doporučuji si to projít až do městečka Posada, odkud se dá do Sinaie dostat pohodlně vlakem nebo autobusem.
Na bočním hřebeni mírně sestupujeme a vstupujeme do pěkného lesa. Sestup začíná být prudší. Přichází menší krize s vodou. Šetříme, popíjíme velmi málo a už se těšíme až si nějakou dobrou vodu koupíme. Nad městečkem přicházejí serpentiny a asfaltová cesta. Cabana Piscul Câinelui, kolem které procházíme je uzavřena v soukromém vlastnictví a nedá se tudíž dovnitř dostat. Scházíme do Sinaie, krásné "lázeňské" městěčko, architekturou a celkovým rázem velmi podobné českým Luhačovicím. Horda turistů, zato velký výběr restaurací a ubytování. My si vybrali přes Booking skromný a celkem velmi levný hostel Eden. Dáváme si sprchu, jdeme na jídlo a pak projít zdejší památky. Hřeben Baiului je zdárně u konce. Zítra nás čeká Bucegi.
Byť je hřeben Baiului co se týče terénu celkem nenáročný, začátečníkům bych jej nedoporučoval. Za nepřízně počasí může být přechod komplikovaný. V nižších polohách silně nedoporučuji stavit kvůli medvědům stan a v první části hřebene tak připadá víceméně pouze zmíněná Refugiul. Až na pár velmi složitých míst byl hřeben vcelku pěkně značený. Výhodou byl i signál na většině hřebene. Hřeben byl vzhledově podobný Tarcu nebo Godeanu, ale přitom měl svou jedinečnost. Doporučuji proto si jej užít společně s některým ze sousedních hřebenů, zejména Bucegi.
Více o noclezích (chaty, útulny, přístřešky,…), zdrojích pitné vody a mapách týkající se tohoto hřebene najdete kliknutím na příslušnou ikonu v horní části stránky.