19. srpna 2020

Bukovské vrchy se nachází na úplném severovýchodě Slovenska. Na hřebeni se nachází trojmezí tří států: Slovensko, Polsko a Ukrajina. Bukovské vrchy jsme si vybrali spíše jako nouzovou variantu, ale musím říct, že velmi mile překvapily a udělaly velký dojem. Jedná se o poloniny. Procházíte tedy převážně zalesněným hřebenem s řadou holých vrcholů a míst s nádherným výhledem.

Původním plánem byly ukrajinské poloniny. Bohužel pár dní před odjezdem se ocitlo Česko na červeném semaforu a museli bychom podstoupit testy nebo jít do karantény. Rozhodli jsme se proto pro rychlou změnu a vyrazili jsme na Bukovské vrchy. Navíc zde můžeme trochu rebelsky jednou nohou vstoupit na Ukrajinu. To měly ale v plánu další desítky lidí a tak místo „divokých a pustých hor“ to byla spíše procházka po rušné promenádě.

To by ale nebyl problém. Tím bylo spíše počasí. Kvůli silnému dešti jsme museli operativně přesunout celý přechod o tři dny. I tak nás stihl ve středu celodenní prudký liják, ze kterého jsme se sušili ještě o víkendu.

1. DEN

Osadné - Útulňa v Ruskom sedle

[21 km /  7h a  15minut]

_____________________________

Přijíždíme autem do Osadného kolem 12 hodiny. Auto necháváme na konci dědiny, kde je točna pro autobusy. Dojídáme buchty z krabičky a vyrážíme po žluté cestě na hřeben. Asi po 30 minutách začíná jemně pršet. Vytahujeme pláštěnky a bundy. Vcházíme do lesa, kde nás vítají informační cedule. Nemáme je čas číst, protože déšť zesílil a my raději rychlým krokem pokračujeme dál. Po cestě jsou přes malé roklinky a potůčky udělané dřevěné chodníčky a mosty. Respektive byly udělané tak před 20 lety. Teď jim chyby prkna, jsou rozpadlé a nahnuté. Cesta jak z nějaké staré RPG počítačové hry. Navíc to šíleně klouže, takže jako všichni ostatní volíme radši cestu bahnem do okola. Za chvíli slyšíme v dáli houkání vlaku. To přicházíme na Balnicu. Nachází se zde stanice úzkokolejky. Při příchodu se zde nacházely dva vlaky a zhruba 200 turistů. Hrozně pršelo a tak se jako my schovali pod velkým přístřeškem, nebo zůstaly ve vlaku. Po asi 15 minutové pauze se vlaky rozjely a kromě nás tu nebylo nikoho. Čekáme už hodinu pod přístřeškem a děláme kafe.  Vychytáváme chvilku, kdy neprší až tak moc a pokračujeme po hřebeni.

Celá cesta dál je jedno velké bahniště, kterým protéká potok. Buď jdeme bahnem, nebo vodou. Déšť sílí a jsme úplně promočení. Už jen odpočítáváme kilometry do přístřešku. Promrzlí, mokří a celí od bahna sestupujeme do Ruského sedla, kde se nachází malá dřevěná rozhledna, kterou obývají se spacáky dva turisté. To není dobré znamení, protože kdyby bylo volno v nedalekém přístřešku, asi by byli tam. I tak to jdeme zkusit. Přicházíme k přístřešku, kde už hoří oheň a kolem něj čtyři Češi. Ptáme se jestli maj ještě v přísřešku místo a ochotně nán jej nabízí. Rozhodli jsme se, že přespíme ve volném horním podkroví, které je tak pro dva a půl člověka. Ani tři karimatky se nám tam vedle sebe nevešli, ale nakonec jsme se tam nějak všichni tři namačkali a zvládli přespat noc.

2. DEN

Útulňa v Ruskom sedle - Útulňa pod Čierťažou

[17,5 km /  7 h a 0 minut]

_____________________________

Déšť ustal a na chvíli i vykukuje slunko. Snažíme se vyrazit brzy, aby v dalším přístřešku nebylo úplně plno. Čeká nás celkem dlouhý stoupák na vrchol Kruhliak. Hřeben nemá moc rovin. Jdete buď nahoru nebo dolů. Nejedná se ale o žádné úmorné kopce.
 Pří výstupu na vrchol Pľaša se zastavujeme na místě, kde by měl být pramen. Je tu ale to, co všude zastřešená mokrá a špinavá tůňka. Takže vodu raději nenabíráme. Navíc začíná pršet, čekáme pod stromem a vytahujeme pláštěnky. Po půl hodině naštěstí pršet přestává a občas i pěkně svítí sluníčko. U Sedla pod Ďurkovcom nabíráme vodu v něco jako prameni, který je spíše kapající voda po kamenech. Pokračujeme po hřebeneni a průběžně se nám otevírají krásné výhledy. Potkáváme poměrně dost turistů v obou směrech. K Útulni pod Čierťažou přicházíme poměrně brzy, ale už z dálky vidíme, že zde opět nebudeme sami. Obsazený je i vedlejší přístřešek na polské straně. V útulni je opět volné horní podkroví, tak jsme se tam zase namačkali. Večer jsme napočítali celkem 30 lidí obou přístřešcích a jejich okolí. Na pusté hory, je to poměrně dost.

3. DEN

Útulňa pod Čierťažou – Nová Selica

[8 km / 4 h a 30 minut]

_____________________________

V noci jsme se moc nevyspali. Někteří si venku hlasitě vykládali až do noci. Nečeká nás ale nějak extra náročný den. Musíme ale vyjít brzo. Před 13. hodinou nám jede autobus z Nové Sedlice. Za krásného počasí šlapeme na vrchol Kremenec, kde se pod ním nachází hraniční trojmezí tří států. Je tu pusto a jsme tu sami. Děláme par fotek a sestupujeme dolů do dědiny. Je to pořádný sestup, skoro kilometr výškových metrů dolů. Nahoru bych to opravdu nechtěl jít ani za nic. No i tak jsme po cestě dolů napočítali alespoň 100 lidí, kteří se nahoru vydali. Ještě že jsme trojmezí navštívili tak brzy. Odpoledne to tam bude jak na náměstí. Přicházíme do Nové Sedlice. Zjišťujeme, že chaloupka dědečka Večerníčka je zbouraná a že opodál staví novou, která už ale vizuálně nemá s tou z Večerníčka nic společného. Tak jdeme alespoň do místního obchodu, který má ale dost omezenou nabídku. Alespoň se nám podařilo odkoupit podpultové rohlíky a pár koleček toho jediného salému. Z ovoce mají na výběr jen citrony, takže to nic. Po chvíli je tady autobus. Přesupujeme ve Snině a pana řidiče prosíme, ať nás v Osadném vyhodí až na točně, kde máme auto.

Nečekal jsem, že Bukovské vrchy budou tak pěkné. Škoda toho počasí první den a té fůry lidí. Ale alespoň zase všichni chodí do přírody i s dětma. Hřeben poměrně nenáročný. Pokud chcete, dá se krásně propojit třeba s polskými Bieszczady nebo Východními Karpaty. Za mě mají Bukovské Vrchy rozhodně palec nahoru.