12. července 2020

Korona nám letos trochu změnila výletní plány, a tak se hledala náhrada za cestu na Kubu. Na jarním přechodu nenáročných Orlických hor, kde jsme denně ušli 35 km, se poprvé začala rodit doteď nemyslitelná myšlenka dálkového přechodu. Při prohlížení map a pročítání cestovatelských webů jsem objevil řadu krásných německých trailů a řešení bylo na světě. Jako první mi do oka padl Westweg, trasa, která prochází hřebenem celého Schwarzwaldu, v Česku známém také jako Černý les. Pohořím prochází také další dálkové trasy: Mittelweg a Ostweg. Westweg je o 3 roky starší (vznikl v r. 1900), je populárnější a zavede vás po hřebeni i na nejvyšší vrchol pohoří. Nejedná se tedy o žádnou procházku po rovince. Často budete zdolávat strmé kopce nahoru i dolů a s velkou pravděpodobností vás zastihne i déšť. Cesta je až závěr trasy velmi dobře značená a na trase naleznete přes 50 volně přístupných turistických přístřešků, kde můžete přespat ve spacáku. Každý si ale může naplánovat přechod dle svého. O různých možnostech přespání a zdolávání trasy najdete více informací po kliknutí na tlačítko mapy nahoře.

Ještě drobné shrnutí dojmů z trasy. Začnu tím, co mě zklamalo. Je to především podivné rozdělení trasy na 12 etap a 12 bran (portálů), kterými procházíte. O bránách píšu více v informacích pod tlačítkem mapy nahoře. Druhým zklamáním bylo hodně asfaltových a zpevněných polních cest, které tvořili možná více jak polovinu trasy. Lesní cestičky jsou zde ve značné menšině. Toho, co se mi naopak líbilo, bylo mnohem více. Neustále se střídající krajina (les, hospodářství, louky, vesnice, skály,...), milí lidé, dobré značení, dostatek přístřešků,... Westweg byl pro mě krásných deset dní v přírodě, kdy se střídaly hezké i náročnější chvíle. Níže se pokusím tyto zážitky shrnout den po dni a přiblížit vám tak celou naší cestu.

1. DEN 

Pforzheim -Weithäuslehütte

[31 km / 11 h a 30 minut]

_____________________________

Z pohodlné postele hotelu se těžko vstává, ale už jsme se těšili, až dorazíme na start. Ten se nachází na jižní straně města na kraji lesa. Zde nás vítá první brána celé trasy. Už tady děláme přestávku a vaříme si ranní kafé ke snídani, kterou jsme si koupili po cestě v pekárně. Během toho už stihlo vyrazit několik turistů. Ne všichni jdou ale celou trasu. 

Po snídani vyrážíme po značce Westwegu. Cesta vede po poklidné rovince podél řeky a potkáváme hodně městských turistů. Přicházíme ke zřícenině Neuenbürg, kde si dáváme oběd a využíváme toaletu v místním infocentru. Čeká nás první menší sestup a následný výšlap až k rozhledně Schwanner Warte. Kousek od ní po cestě dál si dáváme ve stánku grilovanou klobásku s hranolkama. Po cestě do Dobelu mě začíná trochu bolet chodidlo. Vypadá to, že jsem si skřípl nerv. U Rudolfshütte potkáváme piknikující rodinky. Přišli za námi dva páni z Ukrajiny, kteří zde trávili čas s rodinou a nabídli nám každému láhev piva. To jsme s radostí přijali a zahájili tak další pauzu. Po pivu mě přestalo na chvíli bolet chodidlo a tak cesta rychle pokračuje ke druhé bráně Westwegu. Ta se nachází na konci Dobelu, nedaleko od rozhledny, která ale byla zavřená.

Rozhodli jsme se, že dnes dojdeme do přístřešku Weithäuslehütte, kam jsme došli po 20. hodině. Když jsme si rozdělali spacáky, přijel do sedla astronom s velkým profi dalekohledem. Zřejmě pozoroval kometu. My byli ale tak unavení, že jsme během pár minut usnuli. 

2. DEN 

Weithäuslehütte - Wegscheidhütte

[25 km / 10 h a 50 minut]

_____________________________

Ráno vyrážíme bez snídaně. Šlapeme lesem nahoru a přicházíme na cestu kolem Schweizerkopfhütte s krásným výhledem. Zastavujeme se u Hahnenfalzhütte, kde je prostor s lavicemi a pramenem. Zde si dáváme pozdní snídani a nabíráme vodu. Slunce už hodně hřeje a tak se po cestě schlazujeme ve stínných místech. Pokračujeme na turisticky populádní místo, přes rašeliniště přicházíme k rozhledně Hohlohturm. Zde je houf turistů a především cyklistů. Po dávce kávy nás čeká Forbach, ke kterému je to sice ještě pár kilometrů, ale za to velmi hezké cesty. Ve Forbachu procházíme další branou a míříme rovnou do obchodu. Zde nakupujeme další zásoby a nanuky. Čeká nás dnes poslední část. Přecházíme starý dřevěný most a stoupáme nahoru kolem kapličky. Když už se zdál výstup nekonečný, objevila se na rozcestí Wegscheidhütte, kde jsme se pro dnešní noc ubytovali. Přístřešek má malé podkroví, kde bylo spaní příjemnější. Než jsme ale ulehli, šli jsme se vykoupat do nedaleké přehrady a pak jsme si udělali venku na ohni špekáčky. Během noci dorazili ještě dva turisté.

3. DEN 

Wegscheidhütte- Sedlo Seibelseckle

[22 km / 11 h]

_____________________________

U snídaně se dáváme do řeči se dvěma turisty, kteří také spali v přístřešku. Jdou jinou trasu než my. Douho jsme si povídali a vyrazili jsme tak až po 10. hodině. Jdeme k nedalekému pramenu, kde si čistíme zuby. Začíná být šílené vedro a já si musím vzít ibalgin, protože bolest chodidla už začíná být nesnesitelná. Jdeme k další rozhledně Friedrichsturm, podobné té, co jsme viděli včera. Opět zde bylo hodně cyklistů. Dnešní cesta vede po poměrně holém hřebeni. Výhledy jsou krásné, je ale o to větší horko. 

Pán, kterého potkáváme po cestě nás upozorňuje, že si máme dávat pozor, že po lese pobíhá nějaký ozbrojený psychopat po kterém pátrá policie. Už jsem chápal, proč mi dnes nad hlavou prolétaly pátrací vrtulníky. Tuto informaci zatím necháváme být a jdeme dál.

Procházíme kolem větrných turbín a vysílačů k dalším rozhlednám Bismarckturm a Hornisgrindeturm. To už je jezero Mummelsee na dohled. U jezera si dáváme klobásky a užíváme příjemného chladivého vzduchu. Začíná se totiž zatahovat obloha. Po dlouhé přestávce se dostáváme k další bráně u kaple, kde je i pramen vody. Pokračujeme už přímo k Hütte unterhalb vom Schwarzkopf, kde chceme strávit noc. Míjíme pramen a prázdné lyžařské středisko a po chvilce jsme u našeho přístřešku, který je už ale obydlen párem a my tři se do něj už nevejdeme. V noci má začít pršet a řešíme co dál. Stan nemáme a k dalšímu přístřešku je to necelých 10 km. Pár nám poradil, že u lyžařského vleku, který jsme míjeli, je otevřený prostor, kde je točna dolní stanice lanovky. Tak jsme se zkusili vrátit a byla to dobrá volba. Velký a suchý prostor, kde se vejde hodně lidí. Navíc je zde fungující elektrická zásuvka. Začíná pomalu pršet a padat mlha. Zjišťujeme si víc informací o psychopatovi, který běhá po lese. Chlápek bydlel v nějaké chatrči a 4 policisté přišli na kontrolu. Podařilo se mu je se zbraní odzbrojit, vzít jejich pistole, svůj luk a šípy, nůž a utéct do lesa. Když jsem hledal místo, kde se to stalo, zjistil jsem, že je to asi 15 km vzdušnou čarou a následující dva dny se budeme k místu přibližovat. Déšť a mlha dávala tomu všemu poměrně strašidelnou atmosféru. Neusínalo se zrovna nejlíp.

4. DEN 

Sedlo Seibelseckle - Blitzhütte

[27,5 km / 9 h a 30 minut]

_____________________________

Prší a vypadá to, že dlouho nepřestane. Vytahujeme pláštěnky a pokračujeme v dešti dál. Procházíme trasou, kde jsou popadané stromy, takže průchod je obtížnější. Čekáme, kdy na nás ze ztemnělého lesa někdo vyskočí s lukem a šípy a lekáme se každého vyčnívajícího pařezu v mlze. V mracích slyšíme celý den poletovat helikoptéru. Na chvíli se mračna roztahují a my máme krásný výhled do údolí. Za sedlem Alexanderschanze pokračujeme k rozcestí, odkud vede 1,6 km odbočka k Westweg bráně. Příliš neprší, tak necháváme batohy mezi stromy a jdeme se k ní vyfotit a pro razítko. Když se vracíme k batohům, začíná pršet více. Nohy už nás hrozně bolí, a tak se rychlým tempem blížíme k večernímu přístřešku. Když jsme přišli k Blitzhütte, měl jsem pocit, že už neujdu ani metr. Převlékáme se do suchého, pro jistotu zamykáme na západku zevnitř chatu, zavíráme okenice a poměrně brzy jdeme spát.

5. DEN 

Blitzhütte - Hasemannhütte

[31,5 km / 11 h a 50 minut]

_____________________________

Vstáváme brzy. Čeká nás dlouhý den a tak chceme stihnout nákup v Lidlu v Hausachu. Scházíme do sedla Freiersberg, kde je chata, ne příliš chutný pramen a další brána. Vstupujeme do části lesa, kde je ticho a prázdno. Člověka zde potkáte jen výjimečně. Procházíme kolem uzavřené Hohenlochenhütte, která má ale volně přístupný moc krásný a nový přístřešek pro turisty. Převlékáme se do suchého trička a vyrážíme do nádherného úseku lesa. Kmeny stromů obrostlé popínavými rostlinami společně s mlhou vytvářely krajinu jako z Avataru. Za stálého deště stoupáme na Schutzhütte, u které se nachází vyhlídka. Bohužel sotva vidíme alespoň přilehlý kříž. Dole nás ale čeká odměna. Po sestupu do Hausachu navštěvujeme Lidl a děláme obrovský nákup. Hodně toho jíme ještě před obchodem, ale nakupujeme i na večer a na snídani. Odvážně jsem nakoupil i vajíčka, která hodlám vynést až nahoru na vrchol k chatě. Po asi hodinovém nákupu bereme batohy, procházíme Hausachem, navštěvujeme další bránu a přístupnou věžičku zříceniny Burg Husen. To byla ale naše poslední zastávka. Teď nás čeká strmý výšlap 560 výškových metrů k Hasemannhütte. Uběhlo to celkem rychle, ale byl jsem tak zpocený, že jsem si musel dát sprchu. Ohřál jsem si vodu, nalil do pet-láhve a osprchoval jsem se. Že bylo pod 10 stupňů a pršelo mi nevadilo. Krásně čistý jsem si mohl lehnout do spacáku, dát si koupenou plechovku piva, brambůrky, večeři a jít spát.

6. DEN 

Hasemannhütte - Naturfreundehaus Brend

[26 km / 9 h a 20 minut]

_____________________________

Na snídani máme vajíčka na tvrdo. Vypadá to, že ještě dnes půjdeme v dešti. Navíc nás čeká náročná trasa. Na 9 km vzdálený Karlstein si vyšlápneme ještě 500 výškových metrů. Po cestě jsou krásné vyhlídky. Samozřejmě, že i mlha má své kouzlo, ale pokud budu parafrázovat Cimrmany: Mlha je hezká, ale omrzí. Tak doufáme, že zítra to bude lepší. Scházíme k Wilhelmshöhe, kde nás čeká další brána a začátek procházky rašeliništěm. Dnes byla asi nejhezčí cesta, lesem, po pěšince, kolem skal. Máme už ale všechno mokré a nutně se potřebujeme vysušit a osprchovat. Přišli jsme se zeptat do Höhengasthaus Kolmenhof, kde měli plno, ale telefonem nám domluvili cenově dobré ubytování kousek od rozhledny Naturfreundehaus Brend. Všechny drahé hotely v okolí jsou plné, ale tento je velmi jednoduchý, pro turisty jako my, a těch tu zas tak moc není. Za chvíli jsem u něj. Ubytováváme se. Dáváme se sprchu, pereme si v umyvadle věci a sušíme všechno co máme. Konečně jsem použil tu šňůru, co s sebou pořád tahám.

7. DEN 

Naturfreundehaus Brend - Schutzhütte Rufenholzplatz

[43,5 km / 13 h]

_____________________________

Dnes neprší a je příjemný chládek. Občas vysvitne i slunko. Jdeme střídavě lesem a asfaltkou. Náš původní plán přespat na Grillhütte Fürsatzhöhe se mění, když nám napsala kamarádka z Basileje, že se k nám na noc a den přidá. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme u Titisee a pak se uvidí. U Titisee se dělí Westweg na dvě varianty. My šli zápádní variantu, která vede po hlavním hřebeni přes nejvyšší vrchol. U jezera jsme se potkali s kamarádkou kolem 19 hodiny. Už jsme měli dost, ale vyhecovali jsme se a rozhodli se, že dáme dalších 11 km k Schutzhütte Rufenholzplatz. A taky se podařilo. Po cestě míjíme dřevěnou budku, kterou protéká voda a ve které jsou vyskládány piva a limonády. Za 2 eura do kasičky si každý může vzít, co se mu líbí. Už za tmy se občerstvujeme a nasazujeme bundy. Je celkem dost chladno. Čelovky si nevytahujeme. Cesta je široká a svítí hvězdy. Konečně jsme zažili Černý les. Přicházíme k přístřešku o půl jedenácté. Spí tam jeden cyklista. Vařím párky a sledujeme kometu, která jde pěkně vidět. Dnes jsme trhli rekord - dali jsme skoro 44 kilometrů. V nohách to jde cítit.

8. DEN 

Schutzhütte Rufenholzplatz - Krinnenpasshütte

[26 km / 9 h a 50 minut]

_____________________________

Vstáváme později. Rovnou se mažeme opalovacím krémem, protože slunce už pěkně pálí. Jdeme nejprve na vrchol Seebuck. Lidí značně přibývá. Jenom na trase mezi Seebuck a Feldberg bylo tak 300 - 400 lidí. Na vrcholu Seebuck je mohyla, u které si dáváme pauzu a konečně se kocháme dalekým výhledem. Na nedalekou rozhlednu nejdeme. Je před ní nekonečná fronta lidí. Pokračujeme výstupem na nejvyšší vrchol Schwarzwaldu - Feldberg. Zde si dáváme oběd. Místo je to opravdu krásné. Panorama a výhledy do všech stan stojí za to. Jen ta fůra lidí nás nutí jít dál. Alespoň je hezky vidět, kolik lidí chodí na výlety do přírody. Naše kamarádka se zde odpojuje a jde zpět domů. My pokračujeme do lesa, kde lidí postupně ubývá. Scházíme do sedla Wiedener Eck kde je další brána. Zde zjišťujeme, že na parkovišti mimo trasu, odkud vede lanovka nahoru na Seebuck byla další brána, kterou jsme minuli. Trochu nás to mrzí (byli jsme nasraní, ale už moc unavení to dát najevo). Bude mi chybět razítko. Už se ale vracet nebudeme a pokračujeme dál. Míjíme řadu pramenů až nakonec přicházíme k přístřešku Krinnenpasshütte. Děláme venku oheň a zjišťujeme, že v přístřešku je několik malých vosích hnízd. Vosy ale na večer zalezly a naštěstí neproběhl žádný konflikt.

9. DEN 

Krinnenpasshütte - Pavillon nach Kandern

[29,5 km / 11 h a 40 minut]

_____________________________

Ráno je chladno, a tak ještě děláme rychlý oheň a snídani. Šlapeme nahoru kolem vrcholu Belchen, kde je stanice lanovky. Dáváme si pauzu, jelikož zde chytáme wifi. Turistů zde opět přibylo, ale už ne tolik. Cíl už máme skoro v dohledu. Na turistických rozcestnících se už objevuje vzdálenost do Basileje. Šlapeme nahoru k přístřešku Kreuzweghütte a je horko jak v troubě. Dáváme si zde pauzu a vaříme kafe.

Přichází za námi paní, jestli jsme tu neviděli její spacák. Spala tady tuto noc a zapomněla ho tu. Zřejmě jí ho někdo vzal. S touto paní jsme si hodně povídali. Zjistili jsme, že jako učitelka malování teď nemůže kvůli koronaviru učit skupiny dětí, ale pouze jednotlivce. Nevydělává si tak dost peněz. Nemá teď žádný dům a bydlí tak každý den po lesích v podobných přístřešcích. Působila přitom velmi energicky a optimisticky. Nabídli jsme jí kafe a po hodině povídání se vydala autem zase dál. My pokračovali k rozhledně na vrcholu Blauen, odkud byla již v dáli vidět Basilej. Odkud pokračujeme dolu ke zřícenině Sausenburg, kde se dá vyjít na věž. Už bylo po sedm hodině a my přidali do kroku, abychom stihli otevřené Penny v Kandernu. Tady děláme poslední nákup a pokračujeme k přístřešku Pavillon nach Kandern, který je skoro za rohem. Přidali se k nám ještě tři cyklisté. Zde dělám oheň, pečeme špekáčky a grilujeme zakoupené hermelíny. Už se těšíme na poslední noc.

10. DEN 

Pavillon nach Kandern - Basilej

[22 km / 9 h]

_____________________________

Trasa posledního dne už je jen taková doklepávací. Za Kadernem jdeme kolem pěkných skal a zříceninou Rötteln končí zajímavá část. Zřícenina vypadala velmi hezky, ale už jsme se tak těšili na cíl, že jsme na placenou prohlídku nešli a raději si dali menší občerstvení v místním bufetu. Dole na parkovišti nás čeká poslední brána Westwegu. Přecházíme poslední kopec a vstupujeme do městské části. Proplétáme se vinicemi. Značka se zde docela ztrácí a bez navigace bychom asi nevěděli kudy jít. Sestupujeme do Basileje. Přicházíme k řece, kde už je značka jen na pár místech a jdeme tudy jen proto, že víme, že cesta tudy jde. Značka Westwegu u řeky vede do ztracena a mizí. Navazujeme tedy na švýcarskou žlutou značku, která nás dovede k vlakové stanici. A ejhle, jedna Westweg značka tu je. To je asi cílová, tak si u ní děláme na památku foto a potkáváme se zde opět s naší kamarádkou u které tuto noc přespíme.

Westweg byl pro nás něco nového. Tak dlouhou trasu jsme doposud nešli. Možná, že právě díky své délce nabízí svou velkou různorodost, ať už co se týče krajiny, nebo měnícího se počasí. Hřeben je velmi variabilní i na plánování. Osobně jsem si ho představoval méně náročnější, ale myslím, že k tomu dojmu hodně přispěly střídavé extrémy počasí a bolavé chodidlo. I to, že jsme jej stihli za 10 dní, zvýšilo celkovou náročnost. Každopádně Westweg uspěl a dálkové trasy mají u mě do budoucna zelenou. Těším se, až si tento zážitek znovu zopakuji na dalším dálkovém přechodu ať už v Německu, nebo jinde v zahraničí.