6. září 2015

 

Hřeben Nízkých Tater nabízí pohodovou 6 denní turistiku. Stejně jako u Malé Fatry je i zde hřeben rozdělen na dvě hlavní části - Ďumbierské a Královehoľské Tatry. Na Ďumbierské části najdete fůru turistů. Vedou sem lanovky, jsou zde hotely a nachází se zde turisticky nejznámější kopce Chopok a Ďumbier (nejvyšší vrchol). Kopce, příroda a výhledy jsou zde krásné. Avšak pro turisty jako jsme my je možná zajímavější druhá část. Královehoľské Tatry nabízí divokou a opuštěnou přírodu (za tři dny jsme zde potkali jen jednu dvojici turistů). Klikaté cestičky vedoucí porostem a tajemným lesem zde dotvářejí úžasnou atmosféru. Obě části se tak skvěle doplňují a nikdo by neměl vynechat ani kousek z této fantastické hřebenovky na kterou budu dlouho vzpomínat.

1. DEN 

Donovaly - Hiadeľské sedlo

[9 km / 3 h čisté chůze]

_____________________________

První den trasy, kteří turisté nejčastěji chodí z Donoval až k Turistické útulně Ďurková, jsem rozdělil na dva dny (Donovaly - Hiadeľské sedlo) a (Hiadeľské sedlo - Ďurková). Toto rozdělení mělo praktický význam. Obě trasy dohromady trvají podle mapy 10 hodin čisté chůze. To však není problém, z Donoval je ale vhodné vyjít nejpozději 8 hodin ráno, nejlépe v 7 hodin. Pro turistu přijíždějící z dálky to však znamená vstát za nočních nebo brzkých ranních hodin a absolvovat cestu do Donoval, která však takhle brzo nejezdí každých 5 minut. A to není zrovna to, co člověku pomůže v tak náročném dni. 

První den nás tedy čekala trasa Donovaly - Hiadeľské sedlo, což jsou tři hodiny čisté chůze. To nám umožnilo přijet odpočinutí v klidu v odpoledních hodinách na start. Během trasy nás potkalo pár přeháněk. Po výšlapu na Kozí chrbát a následném kluzkém sestupu do Hiadeľského sedla se spustil déšť, který ustal až druhý den v dopoledních hodinách. Přístřešek, který se zde nachází, už tou dobou obývalo několik návštěvníků, kteří před našim příchodem rozdělali oheň. Po ubytování v podkroví, které přístřešek nabízí, jsme se vrhli na opékání špekáčků. Následné ochlazení nás zahnalo do spacáků. V noci pofukoval celkem ledový vítr a čepice na hlavě by nebyla k zahození.

2. DEN 

Hiadeľské sedlo - Ďurková  

[17 km / 6 h a 50 minut čisté chůze]

_____________________________

Po 10 h přestalo výrazněji pršet, a tak jsme se rozhodli k pokračování. Po asi půlhodinovém hledání červené značky, která nenápadně vede do houští, jsme začali stoupat na vrchol Prašivé a překonávali tak převýšení přes 600 m. Na krásném vrcholu jsme si udělali pauzu a pokračovali dále.  Po většinu doby jsme byli zahaleni do mlhy. Jen když jsme se blížili k většímu stoupání, mlha se rozestoupila jako opona a velkolepě odhalila kopec, který nás čeká. Část přeháňky nás donutili obléct pláštěnky a vítr, který neustále sílil, si s námi pohrával jak se stéblem trávy. Na vrcholu Ďurkové se vítr opral do našich pláštěnek a připadali jsme si spíš jako papíroví draci. Stačilo by je jen pořádně roztáhnout a vítr by nás jistě odfoukl až k Turistické útulni Ďurková, ke které nám stačilo už jen přijít do sedla a sejít kousek z hřebene.

Při příchodu do útulny se venku spustil déšť s kroupami a my si v pohodlí chaty vychutnávali obrovský hrnec heřmánkového čaje a polévky s chlebem, kterou nám chataři připravili. Společně s námi byli v chatě další tři turisté. Po opětovném rozhýbání kostí jsme se šli ubytovat do podkroví a sbírali síly na druhý den.

3. DEN 

Ďurková - Chata M. R. Štefánika

[19 km / 8 h a 15 minut čisté chůze]

_____________________________

Třetí den z Ďurkové na Chatu M. R. Štefánika čítal 8h 15m čistého času. Ráno jsme si u chaty uvařili párky, čaj a nabrali vodu u nedaleké studánky. Už od chaty bylo vidět na hřebeni sněhové překvapení. To nás nijak neodradilo a kolem 8h jsme vyrazili. Na hřebeni byla teplota po nulou. Silný ledový vítr, který štípal do tváře, na pohodlí nepřidával. Po chvíli, co jsme se rozchodili a zahřáli, jsme si okolní sníh a námrazu začali velice užívat. Jen se hlavně nezastavovat! V Krížském sedle sníh zmizel a jedinou památkou nám po něm byl celodenní výhled na zasněženou část hřebene, pokud nás tedy nezahalila mlha. Od Poľany začalo přibývat turistů a až po chatu M. R. Štefánika jich bylo všude plno.

K Chopku vede z obou stran lanovka až na hřeben. Na Chopku si tedy musí člověk vystát menší frontu na fotku, kde slečny v legínách vydýchávají náročný padesátimetrový výstup po pěšině na vrchol a rosí se jim čelo při pomyšlení na sestup. Pod Chopkem leží Kamenná chata. Ceny na to, že se vše na chatu vyváží lanovkou, jsou hodně vysoké. Není divu, když o hladové turisty není nouze a chata je neustále plná lidí.

Po odpočinku nás čeká cesta na Ďumbier. Nenáročná cesta, avšak lidí zde moc není. Máme obrovské štěstí a při příchodu na vrchol máme krásně jasnou oblohu s výhledem na okolní hřeben Nízkých Tater a v dáli se tyčících Západních a Vysokých Tater. Uděláme vrcholovou fotku a hurá na chatu. Na Chatě M. R. Štefánika se pro tento den ubytováváme. Ceny tu jsou podobné jako na Kamenné chatě. Zde však jídlo vynáší nosič. Bohužel u chaty nelze stanovat, a tak musíme zaplatit 16 eur za noc. Alespoň je v ceně vydatná snídaně a sprchy s teplou vodou.

 

4. DEN 

Chata M. R. Štefánika - Útulna Ramža

[15 km / 5 h a 45 minut čisté chůze]

_____________________________

Ráno nás čeká snídaně. Včerejší večer jsme si mohli vybrat jednu ze zhruba 8 snídaní. Ráno v 8 h jsme tak měli připravený teplý čaj a dobré jídlo. Za pěkného počasí nás čekal dopolední sestup do Sedla Čertovica. Ještě celý den na nás vykukoval z poza hřebene Ďumbier. V Čertovici je motorest a restaurace. Vybrali jsme si motorest, jelikož tam lze platit kartou. Jídlo zde vyjde velice levně. Polévka, jídlo a kofola vyšly pro dva lidi dohromady na 11 eur. Po jídle se vydáváme ze sedla po mírné cyklotrase směrem na útulnu Ramžu.

Nyní vstupujeme do části Kráľovohoľské Tatry, která je velmi divoká a turistů zde moc nepotkáte. Cesta malou, úzkou a vyšlapanou pěšinkou byl opravdový zážitek. Kvůli kalamitě, která se zde před pár lety stala, jsou tak pěšinky trochu delší, jelikož obchází poničené území. Cesta se tak časově protáhne o mnohem déle, než ukazují značky. Pomalu nás navíc dohání deštivý mrak, který nás naštěstí dohnal až při příchodu k Útulni Ramža.

U útulny stály dvě auta a u nich 8 pánů, kteří nám oznámili, že zde opravovali potrubí, které tudy vede. Nabídli nám půl nakrájeného čerstvého chleba, odjeli a my zůstali v útulni a okolí sami. Rozdělali jsme oheň v kamnech, který začal postupně útulnu vyhřívat, sušit oblečení a v našem ešuse vařit přichystanou polévku.

5. DEN 

Útulna Ramža - Útulna Andrejcová

[20 km / 7 h čisté chůze]

_____________________________

Pátý den byl opět deštivý. Okolní příroda však vše vynahradila. Asi nejnepříjemnější část úseku je Sedlo Priehyba, kde musíte hodně sestoupat a poté opět strmě nahoru nabrat výškové metry. V sedle je však příjemný přístřešek. Jelikož začalo pršet, schovali jsme se pod něj a uvařili si polévku. Poté co déšť zmírnil, jsme se vydali do kopce pokračovat v cestě. Již se začalo stmívat a celí mokří jsme už mysleli jenom na nedalekou Útulnu Andrejcovou. I přes to, že se v chatě nachází vždy nějaký správce který chatu stráží, je zde ubytování zdarma. Dokonce jsme byli i pohoštěni výtečnou polévkou, kterou jsme dostali rovněž zdarma. Na oplátku můžete darovat dobrovolnou finanční částku, která poslouží k úpravě a provozu chaty. U vyhřátých kamen jsme usušili mokré oblečení a poté si užívali komfortu, který útulna nabízela.

6. DEN 

Útulňa Andrejcová - Telgárt

[16 km / 5 h 20 minut čisté chůze]

_____________________________

Poslední den nás čeká cesta na Královu hoľu a poté strmý sestup do Telgártu. Mlha nás po celou cestu doprovázela, a tak se nám vysílač na Králově Hoľi objevil z ničeho nic před nosem. Uvnitř vysílače je malá místnost zhruba 2x2 metry. V případě nouze se zde dá na zemi vyspat. Velmi potěšila elektrická zásuvka, kde jsme si dobili telefony. Posilnili se opět polévkou a vyrazili na strmý sestup. Ten je velmi náročný, jelikož je potřeba sestoupit 1100 výškových metrů. V Telgártě existuje řada ubytování a ceny zde nejsou vysoké. Přicházíme sem až za tmy a kolena nám už pořádně vržou. Ubytováváme se a opět si užíváme sprchy a postele.

Náročnost Nízkých Tater spočívá spíše v jejich délce. Terén, až na výjimky není příliš komplikovaný a noclehy jsou od sebe v přiměřené vzdálenosti. Taktéž zdrojů pitné vody je na hřebeni dostatek. Určitě také počítejte s deštěm, i kdyby byla předpověď sebelepší.