My jsme vyzkoušel tři způsoby cestování: bus, taxi a stop. Existují i další způsoby. Každý se však hodí v jiné situaci a obnáší výhody a nevýhody. Celkově o cestování do Rumunska a dopravě k rumunským horám horám doporučuji přečíst tyto články: rumunskehory.cz/doprava a rumunskem.cz/doprava

​

Vlastní auto

Nejlepší volba v poměru cena/pohodlí. Pokud vás jede víc, je cesta společným autem ideální.  Dovezte se do města, které je blízko startu a cíli vaší trasy, zaparkujte na bezpečném místě a na start a z cíle se odvezte stopem, nebo taxíkem. Pro přechod pohoří Țarcu je vhodné vybrat nejbližší města Hațeg nebo Caransebeş.

​

Autobus

Sem tam se vám poštěstí najít dálkový autobus, který jede zrovna v den kdy potřebujete a zhruba tam, kam potřebujete. S velkou jistotou natrefíte na linky Eurolines. Ty mají asi snad ze všech států nejvíc zastávek v Rumunsku. A jezdí skoro každý den. Nejbližší místa, kam se dostanete, je Caransebeş, Deva, případně Hunedoara. Výhody: víceméně jistota odjezdu a příjezdu v určitý čas, jistota sedadla, bezpečí a klimatizace. Nevýhody: posádka, která neumí ani slovo anglicky, 15h sezení v jedné poloze a celkem vysoká cena (Brno > Hunedoara - 1800 až 2400 kč/osoba). 

​

Vlak

Cestu vlakem jsem nezkoušel. Je ale rychlejší a když se zadaří, tak může být i výrazně levnější. Blízkým městem, kam se můžete dostat je Deva s přestupem v Budapešti. Lze využít České dráhy, nebo Euroturs.

​

Taxi

Taxíkem jme jeli z Hunedoary přímo do Sarmizegetusy. Pozor, Sarmizegetusy jsou poblíž dvě. Musíte vysvětlit, že chcete do té, které je poblíž Retezatu (Țarcu jim nic moc neříká) a jede se do ní přes město Hațeg. Taxíky jsou zde levné. V Hunedoaře stojí 1,9 Lei/km. 40 km dlouhá jízda nás tak vyšla na 80 Lei (cca 500 kč). V jiným městech jsou levnější i dražší. Cenu mají napsanou, tak jako u nás, na dveřích taxíku. Velkou výhodou taxíku je, že ho najdete snad všude a dopraví vás přímo na start tam, kam hromadná doprava ani nemusí jezdit. Někteří taxikáři umí i anglicky.

​

Stop

Stopovali jsme cestou zpět z Borlove až do Brna. Sice to nebylo úplně příjemné, ale zpětně se na to hezky vzpomíná. Stopování nám trvalo s tříhodinovou pauzou v Timişoare asi 30 hodin. Nejhorší je stopovat přes hranice, obzvláště ty rumunsko-maďarské. Samozřejmě nesmíte být v časovém presu a vyhradit si na stopování alespoň 2 dny. Několikatihodinové čekání není příjemné, zato je to levné a hlavně narazíte vždy na zajímavé lidi, kteří vás vezou. Možná bych příště raději stopoval spíše přes Bratislavu, než to brát spodem přes Vídeň.

Za Borlovou nás po pár minutách nabrali dva kluci do Caransebeşe. Odtud nás hned třetí auto vzalo až to Timişoary. Zde jsme za benzinkou směrem na Szeget strávili asi 3 hodiny. Když už se začalo stmívat, tak se nás asi zželelo chlápkům, kteří jeli s přívěsy pro auta až do Rakouska. Vzali nás přes celé Maďarsko až do Vídně. Tam nás vyhodili u dálnice na benzince s hotelem Rosenberger, kde jsme strávili asi 9 hodin stopováním. Nakonec nás vzaly dvě holky Australanky, které dělaly trip autem po Evropě. Jely do Berlína, tak to vzaly přes Brno a vyhodily nás přímo před dům.

​