Zimní přechod hřebene Jeseníku

Délka trasy: 39 km

Nejvyšší vrchol: Praděd (1491 m n. m.)

Start - cíl: Rudoltice (Na Skřítku) - Ramzová

Počet dní na přechod: 3

Celkem vystoupáno výškových metrů: 1530

Celkem sestoupáno výškových metrů: 1630

newikxxxxL (1)1.jpg

3. února 2017


Jeseníky jako druhé nejvyšší pohoří nabízí obrovské možnosti pro turistiku. Jako malé dítě jsem v zimě na Praděd vystoupal mnohokrát. Celý hřeben v kuse jsem však nikdy neprošel, byť v rámci zimních i letních výletů jsem prošel téměř všechny části. Už když jsem si půjčoval minulý rok sněžnice do Krkonoš mi pán z půjčovny říkal, že Jeseníky musím jednou určitě navštívit. A taky se tak po roce stalo.



1. DEN 

Rudoltice (Na Skřítku) - Ovčárna (Ch. Sabinka)

[12 km / 6 h a 30 minut]

_____________________________

Z Brna vyrážíme brzo ráno autobusem. Kolem 11 hodiny jsme na místě zvaném Na Skřítku. Nachází se na katastru obce Rudoltice. Nejblíž je to však do Klepáčova. Na Skřítku se nachází pouze zastávka, parkoviště a motorest. Snídáme a vycházíme na cestu. Hned ze začátku se nám podařilo zabloudit. Nějak mi to všechno kolem nesedělo. Bodejť by ne, když jsme šli opačným směrem. Vracíme se zpět a tentokrát už opravdu správně po zelenožlutém turistickém značení. Docela pěkně upravená cesta se nám pomalu začíná bořit pod nohama. U Přístřešku Pod Ztracenými kameny nasazujeme sněžnice a vydáváme se místy, které už nejsou ani pro běžkaře. Jdeme dál po zelené a trochu se ztrácíme mezi stromy. V dálce však už vidíme orientační bod - Ztracené kameny. Tento kopec kamení nabízí úchvatný výhled, který dokreslovala inverze. Stoupání pokračuje a jdeme na vrchol Pecný. Zde v závětří vaříme polévku a obědváme. Počasí je tak akorát, ale asi bych si představoval více sněhu. Stromy nejsou zasněžené, což trochu ztrácí kouzlo, ale snad když vyjdeme výš, bude to lepší. Stoupáme na již bezlesý hřeben a jedeme k Jelení studánce. V jejím vnitřku odpočíváme. Je tu klid. Nyní nás však čeká již opravdový hřeben. Podél zimního tyčového značení asi po hodině již za stmívání přicházíme na Vysokou holi, kde si prohlížíme historický hraniční kámen. Vytahujeme čelovku a pokračujeme dál. V dáli míjíme Petrovy kameny a červený turistická značka jakoby se v okolí lyžařských vleků ztratila. Areál Ovčárny jde vidět z dálky, takže víme, kam jít. Scházíme dolů k Chatě Sabinka, kde přespíme. Po cestě nás z dálky pozoruje osvícený vysílač na Pradědu. Na chatě si dáváme pořádné jídlo a využíváme i zdejší kuchyňky. Lepíme puchýře, plánujeme zítřejší den a jdeme spát.



2. DEN 

Ovčárna (C. Sabinka) - Ch. Červenohorské sedlo

[13 km / 6 h a 50 minut]

_____________________________

Vstáváme, balíme a vycházíme před chaty kde se již sjíždějí konvoje autobusů s turisty.  Mísíme se mezi ně a jdeme na nejvyšší vrchol Jeseníku - Praděd. Cesta byla tak krásně upravená, že by se po ní dalo jít i v žabkách. Začalo jemně sněžit a vysílač se tyčil před námi. Chvíli jej zahalovala nepropustná mlha chvíli zas byla všude jasná obloha. Přicházíme k vysílači, kde je již pěkná dávka turistů. Zkoušíme se dostat do místní restaurace. Místo tu je, ale bohužel jsme tu na menu ještě brzy a tak si alespoň dáváme polévku. Po jídle přemýšlíme, zda půjdeme i vyhlídku a nakonec se rozhodujeme, že jo. Pán nám krosny uschoval a zamkl v místnosti a poté výtahem vyvezl nahoru. Stojí to určitě za to. Krásné slunečné počasí umožňovalo výhled na Petrovy kameny i na nedalekou vodní nádrž Dlouhé Stráně, která vyčnívala z nízkých mraků. Po dlouhém kochání se vracíme dolů a pokračujeme ke Švýcárně. Na Švýcárně jako by bylo léto. Shazovali jsme jednu vrstvu za druhou. Vyhříváme se na sluníčku, svačíme, jdeme na místní záchod a voláme rodině. Nádherné počasí na pořádnou pauzu. I když se nám moc nechtělo, pokračovali jsme dál. Cestou na Klínovec po červené turistické značce se totiž už začalo stmívat. V Přístřešku Klínovec jsme se museli zase obléct do teplejšího, dát poslední svačinu a dále jsme pokračovali už jen po svazích dolů. Do Červenohorského sedla přicházíme za tmy a hledáme naše správné ubytování. Byl to celkem klidný den na to, kolik jsme toho dnes viděli.



3. DEN 

Chata Červenohorské sedlo - Ramzová

[14 km / 5 h a 45 minut]

_____________________________

Z Červenohorského sedla vycházíme ráno ještě za svítání. Za mírného stoupání přicházíme k Památníku obětem hor. Po krátké přestávce a přečtení si tragických osudů mnoha lidí pokračujeme do pro mne snad nejzajímavější části Jeseníků. Tak jako většina hřebenů má i Jeseník svou divokou a na turisty pustou část. Ta se zde nachází mezi Červenohorským sedlem a Ramzovou. Svou pustotu dokresluje mléčná mlha, která místním lesům dodává opravdovou tajemnou atmosféru. Přicházíme k rozcestí Bílý sloup, kde na informační ceduli čteme zajímavou historii tohoto místa a celkově turistického značení. Začíná sněžit a zvedá se vítr. Po červené značce jdeme k Vřesové studánce, ve které se před nepříjemným větrem na chvíli schováváme. Poté se od červené značky na chvíli odpojíme a vezmeme to obloukem po zelené značte. Ta nás totiž dovede k zajímavému skalnímu útvaru Kamenné okno. Zde však vítr stále sílí a tak sestupujeme dolu k rozcestí a dále do Sedla pod Vřesovkou. Napojujeme se na červenou a pokračujeme na vrchol Keprník. Z vrcholu se nám kvůli mlze žádný výhled nenaskytl, zato zasněžené skalky na vrcholů dotvářely dojem, jako kdybychom se nacházely na staré zřícenině hradu. Zamlženými lesy pokračuje dál k rozcestí Šerák. Po cestě potkáváme jen pár běžkařů. Na Šerák se nechystáme a tak na rozcestí jdeme dál po červené značce. Začínáme klesat a asi po kilometru přicházíme na Koňskou vyhlídku, která nás zaujala svou historií. Odpočinek už není potřeba, jelikož cesta je klidná, svažující se až k lanovce na Černavě. Zde se trochu pleteme mezi lyžaři, hledáme značku a vcházíme opět do lesíka po cestě, která zároveň slouží pro lyžaře. Každou chvílí tak kolem nás nějací prosvištěli. U Pramene Dobré vody se neosvěžíme, jelikož je voda pod sněhem. Blížící se lanovky, svahy a zvětšující se počet lyžařů dal znamení, že se blížíme k lyžařskému středisku na Ramzové. Přicházíme celkem brzy. Další vlak nám jede až za hodinu, tak sedíme na zastávce. Přemítáme si zážitky z výletu a ani se moc netěšíme zpátky. Byť nemám rád zimu, v takové přírodě bych zůstal rád.



Hřebenovka Jeseníku je pohodová a nenáročná vycházka. Vhodná i pro rodiny, kterých jsme potkávali spoustu. Hřeben každopádně neznamená jen Ovčárna, Švýcárna, Praděd, ale i opuštěné části mezi Červenohorským sedlem a Ramzovou. Zima tomuto hřebeni určitě dodává své specifické kouzlo a kdo zde byl jen v létě, bude velmi mile překvapen.

Pohled na Jeseníky
Lesní cesta
Praděd na dohled
Praděd
Petrovy kameny
Hřebenovka Jeseníku
Oběd
Rozcestí
newikxxxxL (1)1.jpg

© 2016-2020 Radim Schottl 

www.hrebenovky.com