Přechod hřebene Bucegi
Délka trasy: 38 km (bez lanovky)
Nejvyšší vrchol: Omu (2507 m. n. m.)
Start - cíl: Sinaia - Bran
Počet dní na přechod: 2-3
Celkem vystoupáno v. metrů: 2290 (bez lanovky)
Celkem sestoupáno v. metrů: 2330
20. srpna 2019
Původně jsme měli letos jet jinam, ale z dopravních důvodů jsme nakonec vybrali přechod dvou hřebenů Baiului a Bucegi. Každý hřeben se dá projít samostatně, ale když už jedete busem 18 hodin do Rumunska, je škoda projít jen jeden hřeben za 3 dny a jet zase domů. V tomto příspěvku popíšu hřeben Bucegi samostatně. Našim hlavním záměrem byla návštěva právě tohoto hřebene. Není však příliš dlouhý a byla by škola jet takovou dálku jenom sem a tak jsme před tím ještě zvládli zdolat sousední hřeben Baiului, který je ve všem možném naprosto jiný než Bucegi.
Bucegi je celkem unikátní a v mnohém velmi výjimečný hřeben. Velmi na mne zapůsobil a to jak pozitivněm, tak v pár věcech i negativně. Jaká jsou pozitiva? Opravdu unikátní tvar hřebene a především skalní útvary. Narazíte tu na hlavu Sfingy nebo útvar zvaný Babele připomínající velké houby. Oproti mnohým hřebenům je tento velmi originální a nezapomenutelný. A nevýhody? Milion turistů (jako v létě v Krkonoších, možná i více...), hromada lanovek (ale taky jsme se svezli), samé stánky, bufety a restaurace (ale také jsme se najedli), ale hlavně hrozná neúcta k přírodě. Na to, že je to přírodní rezervace je celý hřeben rozkopán těžkou technikou, kvůli rozvodům nejrůznějších kabelů nebo nějakým stavbám. Autem se dá vyjet až nahoru. U nás něco naprosto nepředstavitelného. I přes to se jedná o opravdu nádherný a nezapomenutelný hřeben.
Nehledě na to, že tento hřeben a především okolí skalního útvaru Sfingy je opředen mnoha tajemstvími a celkem velmi rozšířenými a známými konspiračními teoriemi. Byť na podobné věci nevěřím a celý příběh i s "přesvědčivými důkazy"se mi zdá absurdní, dodává celému místu jakýsi zajímavý šmrnc.
Po cestě jsme se snažili zmapovat místní prameny a místa k přespání. Chat je tu rekordně mnoho. Mimo chaty se spát nedoporučuje, jelikož má tento hřeben jedno velké prvenství a to největší výskyt medvědů. Veškeré informace o místech k přespání, vodě a vhodném naplánování trasy naleznete nahoře pod ikonami přístřešku, pramene a mapy.
1. DEN (Sinaia - Cabana Caraiman)
[18, km / 10 h a 30 min chůze i s přestávkami]
Předchozí den jsme sestoupili z hřebene Baiului do města Sinaia, které je v mnoha ohledech velmi podobné českým Luhačovicím. Pěkné budovy, kolonády, turistický vláček, restaurace a samozřejmě milion turistů. Ceny jsou tu dražší tzn. průměrné české. Dal by se tu strávit klidně i jeden celý den. My ale ráno kolem 9 hodiny vyrážíme na hřeben Bucegi, kam vede několik lanovek. Zda vyjet lanovkou nebo to vyjít pěšky, nechám rozhodnout na vás. My se nakonec rozhodli využít lanovku. A to z několika důvodů. Jednak je to fakt krpál a cesta není extra zajímavá, protože jdete buď kolem budov nebo lesem kolem bikerských sešupových sjezdovek, nebo lyžařských sjezdovek, ale hlavně si z lanovky užijete pěkný, pohodlný a levný výhled na okolí.
Využili jsme dvě lanovky a asi do 20 min jsme byli nahoře, kde se to trochu podobalo Václavskému náměstí. Počítejte tedy s tím, že na trase mezi vrcholem lanovky a chatou Babele budete potkávat spoustu turistů v žabkách, legínách a nedivil bych se, kdybych tady potkal i kočárek. Dál za Babele ale značně turistů ubývá.
Naším dnešním cílem je právě chata Babele. Už teď vám ale prozradím, že nás zde neubytovali, protože měli plno a tak jsme sešli níže do chaty Caraiman, kterou obsazují horští záchranáři Salvamont a za noc si účtují celkem dost velké peníze.
To jsme ale ještě nevěděli a tak jsme po žluté cestě šli směrem k chatě Cabana Piatra Arsă. Je to velký komplex restaurace a hotelu. Dá se zde ubytovat i najíst. Ceny jsou poměrně drahé a jídlo nebylo bůhví jak dobré. Poblíž chata staví nějaký ovál, který vypadá jako nějaké kluziště nebo hřiště. Uprostřed národního parku?! Moc tomu nerozumím. Po krátké přestávce pokračujeme po žluté dál k chatě Babele. Turistů opět přibývá, jelikož i zde vede z doliny lanovka. Kromě bufetů, tady narazíte na stánky s vařenou kukuřicí, suvenýry, pouťovými sladkostmi a pod. Přímo u chaty se nachází první známý skalní útvar zvaný Babele, který připomíná houby a kolem páté hodiny odpolední byl obsypán lidmi. My se jdeme zeptat na ubytování ale odcházíme s nepořízenou. Mají plno a tak měníme plán na nedalekou chatu Caraiman a prohlídku místních skalních útvarů necháváme na zítra.
Sestupujeme zhruba 200 výškových metrů a do 30 minut jsme u chaty. Tam už stojí salvamonťáci ve svých červených vestách a ptáme se po možnosti ubytování. Mají, chtějí ale 50 lei za jednoho. To je opravdu mnoho. Několik turistů, kteří tam přišli po nás se poté, co zjistili cenu otočili a šli raději ještě jinam. Já chci mít raději jistotu a cenu překousnu. To jsem ještě nevěděl, že v pokoji vedle hodlá skupinka rumunských turistů rozjet párty, která značně narušovala spánek.
2. DEN (Cabana Caraiman - Refugiul Țigănești)
[19,5 km / 9 h chůze i s přestávkami]
Vstáváme poměrně brzy, abychom stihli přijít na Babele a ke Sfinze dřív, než se přiřítí turisté s první lanovkou. Ráno ještě stíháme uvařit kafe, vynadat ženské z vedlejšího pokoje. Do půl hodinky jsme u Babelí. Jsme tam úplně sami. Za chvíli přichází první turisté. Bohužel vycházející slunce neumožňuje hezky vyfotit skalní útvary. Pokud jste fotografové a těšíte se na pěknou fotku Sfingy, přijďte sem odpoledne, nebo před západem slunce. To bude Sfinga krásně osvětlená. Ve zdejším okolí jsme strávili více jak hodinu a bylo již potřeba se vydat dál směrem k velkému kovovému kříži "Crucea Caraiman" upínající se nad okrajem skal. Cestou k němu míjíme zasněžené ledové pole, které stále drží i ve vysokých teplotách. Na kříži právě probíhají opravy. Dáváme si zde pauzu a kocháme se nádherným výhledem. Obloha je naprosto čistá a jasná. Svačíme a připravujeme se na prudký výstup na vrchol Caraiman. Poté už následuje celkem plynulá cesta s výhledem na nedaleký vysílač Coștila, připomínající tak trochu Praděd. Přicházíme k rozcestí dvou cest vedoucí pod vrcholem Colții Obârșiei. Jedna cesta vede pod skalní stěnou druhá nad ní. Vydáváme se tou spodní a je to opravdu nádherná podívaná všude okolo. V dáli se už tyčí nejvyšší vrchol Omu, ke kterému vede mírně stoupající cesta.
Je kolem poledne a z čisté oblohy přímo paří slunce. Rádi bychom na Omulu přespali v místní chatě, která je přímo na vrcholu. Jelikož se bojíme, že zde nebudou místa, nabrali jsme rychlé tempo. K vrcholu přicházíme na poslední zbytky z rezerv energie. Dáváme si zde na jídlo klobásku, vodu a ptáme se na ubytování. Místo ještě mají, ale je teprve jedna hodina a tak přemýšlíme, jestli nepůjdeme dál. Jedna ze slečen za okýnkem nám poradila, že na naší cestě dál, je pár let nový turistický přístřešek ve tvaru polokoule a dokonce nám vygooglila jeho obrázky. Je tedy rozhodnuto. Půjdeme dál. Nejprve si ale dáváme hodinovou přestávku. Já se vydávám bez batohu na vedlejší vrchol Bucura, který je jen o 4 metry nižší než Omu. Navíc na vrchol Omu se nedostanete. Jedná se totiž o skalku na vrcholu hory, na kterou se nedá vylézt.
Po odpolední pauze pokračujeme dál. A po turistech, jakoby se slehlo. Jdeme po hřebeni dál k vrcholu Scara. Za ním se cesty rozdělují a my jdeme po červené cestě. Začíná krásný prudký sestup mezi skalami dolů. Na úseku asi 500 metrů scházíme za "pomoci" kovových lan a řetězů. Pomoc však příliš neposkytují, jelikož jsou zde již několik let, což jim na bezpečnosti moc nepřidalo. Části jsou uvolněné, přetrhané a vypadávají ze skalních zdí. Naštěstí se to dá většinou projít i bez kovové pomoci.
Za chvíli přicházíme k našemu cíli Refugiul Țigănești. Je otevřeno a prázdno. Vybalujeme, vaříme večeři a užíváme si krásný výhled se západem slunce za pohoří Piatra Craiului. Po západu slunce přichází z údolí partička tří starších turistů a turistky. Ti byli naštěstí velmi klidní a spořádání. Prohodili jsme pár slov a předali pár rad. Celkem mě nalákali právě na hřeben Piatra Craiului. Tak snad se tam někdy podívám.
3. DEN (Refugiul Țigănești- Bran)
[15,5 km / 6 h čisté chůze i s přestávkami]
Další den nás čeká opět naprosto jasná obloha. Dochází nám voda a nejbližší pramen je až několik kilometrů dál při sestupu z hřebene. Vzhledem k horku začínám být mírně nervózní a vydáváme se rychle na sestup dolů. Naším cílem je městečko Bran proslulé svým hradem, kterým byl údajně inspirován román o hraběti Drákulovi.
Scházíme do lesa a celkem dlouze a prudce sestupujeme dolů. Po cestě potkáváme pár turistů, kteří vycházení zespoda nahoru na Omu. Po pár hodinách přicházíme k prameni, který je trochu podivný. Z jedné trubky vytéká normálně voda, z druhé, která trčí ze země nahoru, vystřikuje voda jako gejzír. Nabrali jsme vodu, udělali si kafé na posilněnou a pokračujeme lesem dál až k vleku, kde v zimě bývá lyžařská sjezdovka. Teď je tu samozřejmě prázdno až na jednoho baču, který opodál pase ovce. Scházíme do městečka Bran. Zprvu dlouhá pustá ulice, která však ústí na náměstí s nedalekým hradem, které je doslova přeplněno lidmi a turistickými obchůdky a stánky. Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl tolik lidí u nějakého hradu a to jsem byl i na Karlštejně. Prohlídku necháváme na zítra a jdeme se ubytovat.
Druhý den jsme šli na prohlídku a přišli jsme půl hodiny před otevírací dobou. I tak jsme stáli v 50m frontě. Při vstupu do samotného hradu byla druhá fronta, kde člověk může strávit i necelou hodinu. Celým hradem procházíte bez průvodce po vyznačené trase a mačkáte se davem turistů, který pomaličku postupuje. Doporučuji tedy zvolit opravdu dobrý termín a přijít buď před otvíračkou, nebo třeba hodinu před zavírací dobou.
Co k hřebeni ještě více dodat. Je opravdu krásný a netradiční. I přes svou výšku není vůbec náročný a dá se zvládnout i mnohem rychleji. Vedou sem lanovky a je zde spousta míst k ubytování a občerstvení. Ideální hřeben pro pohodovou rodinnou turistiku. Nabízí toho ale dost pro všechny. Počasí nám nádherně vyšlo a určitě se tento přechod zapíše mezi ty TOP.
Více o noclezích (chaty, útulny, přístřešky,…), zdrojích pitné vody a mapách týkající se tohoto hřebene najdete kliknutím na příslušnou ikonu v horní části stránky.