Přechod hřebene Retezatu

Délka trasy: 46 km (s výstupem na Retezat 55 km)

Nejvyšší vrchol: Peleaga (2509 m. n. m.)

Start - cíl: Hobița - Gura Zlata (nebo L. Gura Apelor)

Počet dní na přechod: 3 (dle způsobu přechodu)

Celkem vystoupáno v. metrů: 4174 (s Vf. Retezat)

Celkem sestoupáno v. metrů: 3960 (s Vf. Retezat)

18. srpna 2018

 

Hřeben Retezatu nabízí pro svůj atypický tvar mnoho způsobů přechodu. O různých možnostech a důvodech, proč jsme šli naši variantu píšu v sekci Mapy (ikona mapy). Hřeben, místy velmi podobný Západním Tatrám, nabízí opravdu vysoké rozhledy na své skalnaté vrchoIy a řadu okolních hřebenů. I přes to, že se hřeben zdá poměrně krátký je celkem náročný. Nejen převýšení a občas velmi komplikovaný terén, ale především do minuty se měnící počasí narušuje plány cesty. A my si ho klasicky mnohými situacemi ještě ztížili. Uklouznutí na kamenech a sjetí po skalce do řeky s krvácením nohy a naraženým ramenem nebo shození spacáku z nejvyššího vrcholu Retezatu bylo již trochu nad rozpočet našeho času i očekávání. Zvládli jsme to a nakonec jsme ještě skrz údolí navázali na pohoří Godeanu (více ZDE), které jsme prošli. Obě pohoří zde budu ale pro přehlednost popisovat jednotlivě.

1. DEN (Hobița - Sedlo Gorova)  

[16 km / 8 h chůze i s přestávkami]

Startovali jsme klasicky z Brna. Ve večerních hodinách jsme se přes Blablacar dostali do Vídně, kde jsme nasedli před 20. hodinou na Flixbus do rumunského města Deva. Z Devy jsme druhý den ráno nasedli na mikrobus do Hațegu. Našim cílem bylo dostat se z Hațegu taxíkem po cestě až do kempu Baleia. Taxikář nám však řekl, že cesta je tam velmi špatná a že nás může hodit maximálně do vesnice Hobița, vzdálené od kempu zhruba 15 km. To jsme sice neplánovali, ale nic jiného se nedalo dělat. Velmi ochotný taxikář se po cestě ptal kolemjdoucích na cestu a snažil se nás dovést co nejdál to šlo. Dovezl nás kolem půl jedné až k serpentinám, které vedly na hřeben. Odsud jsme už museli jít pěšky. A měli jsme na to čas jen do večera.

Oficiální serpentinovou cestu jsme si často na přímo zkracovali, čímž jsme mohli ušetřit zhruba 4 km. Trochu jsme odbočili od oficiální značky a došli ke staré opuštěné salaši, kde bylo pár koní, které se po našem příchodu rozutekli do lesa. Blížící se bouře nás na chvíli zahnala dovnitř.  Přemýšlíme, že se zde pro dnešní den utáboříme. Po chvíli se ale opět rozjasňuje a my pokračujeme dál na hřeben. Vyšli jsme až na okraj hranic NP Retezat poblíž sedla Gorova, kde plánujeme postavit stan. Pomalu se zde však začal vynořovat jeden kůň za druhým a začali kolem nás chodit a čmuchat v okolí stanu a batohů. Rozhodli jsme se nakonec popojít zhruba o 200 metrů dál. Po ulehnutí jsme už jen slyšeli blížící se cválání koní, řehotání, trhání trávy a funění u stanu. Kolem stanu bylo v tu dobu kolem 20 koní, naštěstí si nás už nevšímali. Pocit to byl ale divný.

2. DEN (Sedlo Gorova - Kemp u jezera Bucura)  

[13 km / 11 h a 50 minut chůze i s přestávkami]

Ráno je obloha jak vymalovaná, v dáli štěká ovčácký pes a koně se pasou opodál. Vaříme kávu, snídani a vyrážíme. Zdá se, že jsme zvolili celkem klidný nástup na hřeben. Ty, které jsou po stranách vypadají na pěknou makačku. Ta nás čeká za chvíli, protože následuje asi nejnáročnější cesta. Úsek dlouhý 500 m mezi Șaua Vf. MarePortile Inchise je velmi ostrý hřeben s úzkou cestičkou. Na obě strany je strmý svah. Během chůze je potřeba obratnosti a s těžkým batohem na zádech je to někdy riziko. I já, který mám takové trasy rád, jsem měl zde docela nahnáno.

Už jsme se blížili k druhému nejvyššímu vrcholu pohoří - Păpuşa, když nás zastihla rychlá bouře s kroupami. Nahoru nemělo smysl jít a tak jsme pod pláštěnkami přečkali chvíli v sedle pod vrcholem. Cestou nahoru vede krátký řetěz (nebo spíše ocelové lano), který pomáhal při stoupání po skalní stěně. V tom mokru to nebylo úplně ono. Cesta nahoru dala zabrat. Z vrcholu jsme museli do hlubokého sedla a z něj se znovu vyškrábat až nahoru na nejvyšší bod Retezatu Peleagu. To jsem byl už úplně zničený a moje energie byla na nule.

Sundali jsme batohy, posvačili, pofotili a tu se stala ona příhoda se spacákem. Zapomněl jsem si zapnout všechny popruhy na batohu a když jsem jej prudce vyhazoval na záda, odpadl mi spacák. Viděl jsem jen, jak padá za horizont a ani jsem se s ním nestačil rozloučit. Padal po skalnaté stěně dolů do údolí (naštěstí) na stranu kempu u jezera Bucura. Dalším "štěstím" bylo, že se obal při pádu roztrhl a kus jasně červeného spacáku vylezl ven. Z vrcholu tak bylo vidět dole v údolí malou červenou tečku. Snažil jsem se zapamatovat jeho umístění a plán na druhý den byl na světě - cesta za spacákem. Dnes to budu muset vydržet bez něj. Už se stmívá a sotva stihneme dorazit do kempu. Během západu slunce sestupujeme do sedla nad jezerem a následně do kempu Bucura. Zde si vybíráme jednou z mnoha krásně postavených závětří a stavíme stan. Začíná se velmi ochlazovat a již teď mi spacák chybí. Na zítra máme naplánovaný odpočinkový den.

3. DEN (Kemp Bucura - Retezat - Kemp Bucura)

[9 km / 4 h a 45 minut čisté chůze]

Dáváme si odpočinkový den. Všem doporučuji. Odpočinete si a je tu u jezera opravdu krásně. Já se hned z rána vydávám za spacákem vzdáleným zhruba 1,5 km od kempu pod Peleagou. I přes velkou výšku, kterou padal, byl až na roztrhnutý obal naprosto v pořádku! Cesta tam i zpět mi zabrala 1,5 hodiny, což bylo super. Ušetřený čas jsem zužitkoval k vykoupání se v potoce, který vytéká z jezera. A tu se mi stala další nehoda. Když jsem se umyl a osušil, špatným krokem jsem nakročil na mech, uklouzl jsem a sjel po kamenech několik metrů zpět do potoka. Výsledkem bylo naražené a nehybné rameno a do krve sedraná noha od zadku až po malíček. Nehybná ruka bude při lezení problém a rány na noze, které budou v botě také zkomplikují pohyb. Než jsem se stihl ošetřit, začalo pršet. A pršelo celkem dlouze, takže jsme zůstali ve stanu a čekali. Začali jsme plánovat alespoň výlet na Retezat a zpět. Kolem 16. hodiny přestalo a my rychle vyrazili. Počasí se jakž takž drželo. Cesta byla celkem pohodová, jen krátký úsek, kde hrozí kvůli suti uklouznutí je opatřen opět ocelovým lanem pro přidržení. Když jsme po 2,5 hodině vylezli na vrchol, začala kousek od nás v údolí bouřka. Blesky, které byly až nebezpečně blízko nás velmi rychle hnaly zpět do kempu, kam jsme dorazili ještě za světla. Mezi více jak 20 stany jsme našli ten svůj a šli spát. Konečně zase ve spacáku.

4. DEN (Kemp Bucura - Jezero Gura Apelor / Gura Zlata

[24 km / 11 h a 30 minut chůze i s přestávkami]

Poslední den na Retezatu jsme nesměřovali k chatě Gura Zlata, tak jako klasicky všichni ostatní, ale k jezeru Gura Apelor. Odsud jsme měli v plánu přejít dolinou (cca 10 km po cestě) až k volně přístupné chatě Refugiul Stănuleți.

Ráno u jezera vstáváme, balíme stan a vaříme pořádnou snídani. Stoupáme na hřeben přímou cestou k jezeru Zănoaga Mare. Potkáváme české turisty. Počasí nám zatím přeje. Scházíme k jezeru, obcházíme jej a dáváme si pauzu. Je tady krásně, ale čas nás tlačí. Znovu stoupáme. Poté, co jsme se dostali na hřeben, jako by jsme se ocitli na jiném místě. Ze skalnatého hřebene se stal lučnatý uhlazený hřeben bez náročnějšího stoupání. Mraky se pomalu blíží a začínají se shlukovat do nebezpečně vyhlížejících oblak. Přicházíme k rozcestí, kde se cesta dělí na sestup ke Gura Zlata kam pokračují všichni, kdo ukončují hřeben. My máme větší plány a tak odbočujeme na sestup k jezeru Gura Apelor.

Procházíme kolem několika bačů a vstupujeme do hustého lesa. Po cestě nacházíme krásné hřiby. Miliony hřibů všude okolo, mnohé i velikosti fotbalového míče. Jeden dubák si bereme s sebou do ešusu. Mezi stromy vidíme již zcela zatáhlou oblohu. V závěru snad nekonečného sestupu začaly padat první kapky. Když jsme došli na cestu spustil se prudký liják. Rozhodli jsme se, že se schováme pod pláštěnku a počkáme než přestane. Déšť trval zhruba hodinu. Jakmile se rozjasnilo pokračovali jsme dolinou na východ. Po asi hodině a půl přicházíme k chatě Rotunda. Nacházíme zde 3 velké chaty, které jsou však uzavřené a očividně dlouho vybydlené. Jídlo nebo ubytování, jak tomu bylo dříve, zde nenajdete. U budov se nachází altány, kde lze přenocovat. My ale pokračujeme dál a po další hodině přicházíme k volně přístupné chatě Refugiul Stănuleți. Celkem prostorná pohodlná chata, kde jsme si uvařili sušenou bramborovou kaši, s osmaženou nakrájenou cibulí a nalezeným hřibem. Cítíme únavu. Zítra nás čeká výstup na pohoří Godeanu.

 

Myslím, že projití hřebene s koncem v Gura Zlata by i bohatě fyzicky stačil. Spojení hřebene Retezatu s dalšími hřebeny je potřeba dobře zvážit. Počasí je zde jak na houpačce a mění se do 10 minut. Každý den je velmi podobné - ráno jasno, pak přibývá oblačnost a nakonec prší. Skalnaté cesty jsou s těžkou zátěží na zádech hůře schůdné. Všechny tyto vlivy přináší nejrůznější problémy na které je potřeba být připraven. I přes vzniklé komplikace jsem si ale Retezat užil. Opět ukazuje různorodost rumunských hor.

Přechod hřebene Retezatu

Obkličování koní při stavění stanu

Začátek hřebene

Vf. Papuša

Výstup na Peleagu

Vf. Peleaga

Pauza u stáda ovcí

Ostrá část hřebene

Vf. Retezat

Rozcestí u jezera Zănoaga

Více o noclezích (chaty, útulny, přístřešky,…), zdrojích pitné vody a mapách týkající se tohoto hřebene najdete kliknutím na příslušnou ikonu v horní části stránky.

© 2016-2020 Radim Schottl 

www.hrebenovky.com